Jak se učí ve Wuppíku

Kampus Bergische Universität Wuppertal. Zdroj: Oficiální prezentace univerzity

Na německých univerzitách začíná výuka později než u nás. Ve Wuppíku jsme začínali 8. října, v Kostnici, pokud vím, ještě o 2 týdny později. A zatímco z Brna jsem zvyklý na to, že první den semestru se škola zaplní studenty, tady byl rozjezd docela pozvolný.

Doteď jsem úplně nepochopil, jak německé univerzity zajišťují výuku povinných masových předmětů. Když se na toto téma s někým bavím, většinou je řeč o tom, jak nabízet výuku, do které se buďto nikdo nepřihlásí, nebo která je co nejvýhodnější pro vyučující. A to i přesto, že se na venek všichni tváří, jak je výuka středobod vesmíru a za týdenní absenci během semestru by vás málem kamenovali. Ale je pravda, že moje vnímání je zkreslené tím, že kostnická univerzita byla malá, s malými katedrami a nízkým počtem studentů na jednoho profesora. A ve Wuppíku jsme noví, takže k zaběhnutým masovým předmětům jsme se ještě nedostali. 

V Německu je standard, že výzkum i výuka jsou soustředěné do skupin vedených profesorem. Každá skupina má pak povinnost nějakou výuku nabízet. U mladých profesorů se většinou jedná o volitelné předměty, které si skupina sama vytvoří. Oliver mi vykládal o jednom profesorovi, který zásadně vypisoval své předměty v pátek ve 4 hodiny odpoledne, aby si je nikdo nezapsal. To si navíc pojistil tím, že název předmětu končil " - část 2". No a protože část 1 nikdy nenabízel, mohl se spolehnout, že se u něj žádní studenti neobjeví. Ale tohle pochopitelně není standard, jinak by německý vzdělávací systém nemohl fungovat.

Bela (profesor, co šéfuje naší skupině) to samozřejmě tímto způsobem nedělá. Navíc ve Wuppertalu mají pravidlo, že skupina musí nabízet výuku alespoň ve třech různých dnech. Ale i bez tohoto pravidla bychom se snažili nabídnou výuku, která bude pro studenty zajímavá. Samozřejmě jsme se snažili zužitkovat to, co už máme nachystané z dřívějška a zahrnout věci, které bychom sami rádi nastudovali více do hloubky. A taky jsme chěli získat studenty na projekty, které pro ně budou nejenom zajímavé a přínosné, ale i pomohou našemu výzkumu. Nakonec jsme tedy vypsali tři předměty:

• Key competenes in computer science - ten jsem nafasoval k přednášení, ale dostal jsem k tomu veškeré materiály.
• Introduction to computing for non-computer science majors - taková naše VA2 v Pythonu. Ten jsem taky nafasoval k přednášení, protože se chci naučit Python.
• Selected topics in media informatics - předmět, kde studenti pracují na samostatných projektech. Ten se mě původně neměl týkat.

A pak se řešilo, jak dát studentům na vědomí, že tyto předměty nabízíme. Systém tady totiž nepočítá s tím, že by se nějaký předmět vypisoval později, než v květnu. A řešilo se to a řešilo, až začal semestr.

Náš první předmět cílil na studenty informatiky. Až dodatečně jsme zjistili, že mají zrovna tak nabitou výuku, že by byli blázni, kdyby si zapsali další šestikreditový předmět. A tak jsme to po dvou týdnech, kdy se na přednášce nikdo neobjevil, zabalili.

Druhý předmět je pro studenty neinformatiky. Mezi nimi se pár nadšenců do Pythonu našlo. Konkrétně dva Němci a jedna Číňanka. Té se náš předmět líbil natolik, že přivedla ještě další dva své krajany. A tak míváme příjemné komorní přednášky, na kterých když něco zkazím, tak je to jenom malá ostuda. A Norman, který vede cvičení, je s tímto počtem studentů taky spokojený.

Výuku třetího předmětu jsme zahájili teprve poslední říjnový den. Přišli celí tři studenti, kterým jsme nabídli cca 15 témat. Naštěstí je nejvíce zajímala detekce plagiátorství. A tak máme s Normanem spolupracovníky, kteří nám pomohou experimentovat s detekcí plagiátorství. Záměř přitom je, že výsledky se studenty nejen společně opublikujeme, ale že budou na nich dále pracovat v rámci svých diplomových prací.

Přestože jsme se opravdu snažili, abychom měli studenty ve všech třech předmětech, výsledný stav nám docela vyhovuje. Aspoň máme čas si pořádně připravit předmět o blockchainu a kryptoměnách, který budeme já a Bela učit v letním semestru. A opět do sebe všechno zapadá, protože blockchain je i předmětem připravovaného výzkumného grantu.

Sečteno podtrženo, počet hodin přímé výuky pro MENDELU mám úplně stejný jako tady ve Wuppíku. A když započítám cestování a opravování úkolů, tak mě výuka na MENDELU ve výsledku stojí víc času, než výuka pro Wuppík. Inu, co bych pro svoji alma mater neudělal :-)

Edit: Pokud někdo z tohoto článku získal pocit, že se tu flákám, tak tento pocit je špatně. Jen jsem chtěl poukázat na to, že vzdělávací systém může fungovat i bez toho, aby se všichni předřeli výukou. A stačí k tomu docela málo: Zarpvé dát více prostoru volitelným předmětům. Ty totiž logicky souvisejí s tím, čemu se jednotlivé výzkumné skupiny věnují. Studenti získají zajímavá témata na projekty a akademici získají studenty, kteří odvedou spoustu práce (čímž se naučí to, co se naučit mají). Výzkum se propojuje s výukou a všichni jsou spokojení. A zadruhé je to výrazně nižší výuková zátěž. Při týdenní výuce 6-8 hodin je šance napsat i nějaký článek. Pokud máte těch hodin 16, tak ta šance není. Mně se poštěstilo mít i méně než 6 hodin, což ale samozřejmě neznamená, že tu sedím s nohama na stole. Do konce listopadu mám deadline na výzkumný grant a pak mám ve frontě několik článků, které je potřeba dopsat. Pořád se něco děje.

Jak jsme zařídili byt přes eBay

Když se Němci stěhují, tak je zvykem byt kompletně vyklidit. Na tom není nic divného, tohle je běžné i u nás. Lišíme se ale v tom, co znamená „kompletně“. Německé „kompletně“ zahrnuje i kuchyňskou linku a v mnoha případech i podlahové krytiny. Ještě štěstí, že kachličky v koupelně zůstávají. Samozřejmě, že se odcházející a přicházející nájemníci mohou dohodnout jinak. Ale když se nedohodnou, nastává „kompletní“ vyklízení.

My jsme měli štěstí, že předchozí nájemníci si s sebou nechtěli brát kuchyň a rádi nám ji za 1000 EUR prodali. Stejně tak plovoucí podlahy jsme my i oni považovali za součást bytu. Dále jsme od nich odkoupili obývákovou stěnu, stůl, pračku, pracovní stůl pro Vendulku a komodu do dětského pokoje. Ale vše ostatní si s sebou odvezli.

A tak před námi stál úkol vybavit byt tak, aby se nám v něm ten rok dobře žilo, ale přitom to stálo rozumné peníze. K tomu v době informačních technologií slouží zejména dva pomocníci: eBay a Facebook Marketplace. Lidí, kteří se stěhují pryč a musí byt kompletně vyklidit je spousta, ne všichni si chtějí s sebou všechno brát, a tak nejsou výjimkou ani inzeráty typu „vše za euro, do neděle musíme vyklidit byt“. Při bližším pohledu sice zjistíte, že za euro jsou jen nějaké cetky, i tak se ale přes eBay dá byt vybavit poměrně levně a přitom pěkně.

 Prioritou číslo jedna byly postele a matrace pro děti a gauč. Ty Helenka zařídila už z Kostnice a tudíž jsme je mohli přivézt a smontovat hned o prvním víkendu. Pak následovala naše postel, šatní skříň a židle. Tím se dal byt považovat víceméně za vybavený. My jsme ale chtěli víc – větší gauč, konferenční stolek, skříňku do koupelny, myčku a věšáky do předsíně. Zkrátka, pokaždé, když se vybavení bytu někam posune, začnou nám vadit věci, které nám předtím nevadily. Takže možná dojde i na nějaká světla, která nahradí žárovky visící jen tak ze stropu.

 Nejlepší nákup byl bezpochyby gauč. Za 50 EUR Helenka koupila takový normální rozkládací gauč. Krásně červený, což bude ještě důležité, i když v danou chvíli nám to bylo jedno. Možná bychom radši fialový, ale ten se zrovna nenabízel. Po pár dnech mě kolega Norman poprosil, abych mu pomohl se stěhováním jeho nového gauče. Teda poprosil nejen mě, ale i Belu a Moritze, protože gauč byl opravdu čtyřmužný. Když nám pak večer poslal fotku svého nového gauče tvaru písmene L, který dominoval jeho obýváku, začali jsme si říkat, že ten náš gauč je možná trochu malý. Já jsem pak odjel na týden do Kostnice a mezitím se Helenka věnovala byznysu. Za stejných 50 EUR našla krásný velký gauč do L a ten červený prodala na eBay za 60. Z 50 bylo ale nakonec 40 a za červený gauč včetně pomoci s nakládáním jsme dostali 70. Prý bychom nevěřili, jak velký problém je sehnat červený gauč. Nevěřili. Ale ten šedý se nám líbí víc, hlavně když si uvědomíme, že nás vlastně ve výsledku stál jen 20 EUR (plus několik hodin hledání na eBay, domlouvání, dvě cesty autem na druhý konec města a namožená záda dědy Leoše). 

Ne všechno se ale podaří takhle skvěle. Nábytek se většinou kupuje rozmontovaný a těžko se dá zkontrolovat, že něco nechybí. A tak jsem při montování postele zjistil, že jeden díl chybí. Naštěstí se k tomu prodávající postavili čelem, uznali svoji chybu a tu jednu desku nám dovezli. Stejně tak jsem při montáži skříně zjistil, že mám všechny šrouby, jenom ne ty, kterými se přidělávají dveře. Takže jsme tu týden měli jen otevřené police, než se prodávající vrátil ze služební cesty a dodal nám šrouby.

Židle byly na první pohled skvělá koupě – 6 židlí za 20 EUR. Teprve doma jsme zjistili, že čalounění už bylo dost vytahané a člověk se při sednutí propadnul o hodně víc, než by mu bylo milé. A tak nám cena narostla o dalších 10,50 EUR, které jsme v Hornbachu zaplatili za 6 OSB desek přesně na míru. Jejich přidělávání na spodek sedací části bylo nakonec náročnější, než to původně vypadalo. Ale poté, co jsem začal pořádně používat kladivo, už to šlo rychle.

Zajímavá byla i demografická struktura lidí, od kterých jsme nakupovali. Typickým prodejcem byl Ahmed, Lech nebo Ivan. Od Němců máme jen šatní skříň a skříňku do koupelny, jinak všechno prodávali cizinci. (A my tento dojem nejspíš sami posílíme, až budeme za rok všechno zase prodávat.). Jak jsme totiž zjistili, Němci se s inzercí na eBay neobtěžují a věci rovnou vyhazují. I v Kostnici jsme občas narazili na krabici „Zu verschenken“ plnou skleniček, knížek nebo hraček. (A my sami jsme před odjezdem taky takovou na ulici nechali.)

Ve Wuppertalu dovedli systém vyhazování k dokonalosti. Jednou za 3 měsíce se koná Spermüll, kdy všichni na ulici vynosí to, čeho se chtějí zbavit. A zatímco dole v chudším Elberfeldu jsou ulice spíše plné odpadu, nahoře v Cronenbergu stojí zato se Spermüllem prohrabat. Děti tak mají koberec na hraní a spoustu hraček. A my 15 EUR za odrážedlo prodané na eBay. Dědeček by z nás měl radost. Jen tu sedačku na balkon jsme nestihli odvézt dřív než popeláři. V prosinci musíme být rychlejší J