Bydlíme na moc pěkném místě, všude hřiště, před domem žádná auta, protože silnice je až dál, zeleň kam se člověk podívá. Ale jednu trhlinu to tu stejně má. Odpadky. Furt a všude. Taky nám tu chybí popelnice na bio odpad, protože to prý lidi stejně netřídili. A ostatní popelnice jsou hned vedle chodníku a často zapáchají. Ale jsou tak prý proto, aby byly co nejvíc po ruce. I přes tuto snahu se tu však odpadky neustále povalují. A tak jsme se minulý víkend vyzbrojili pracovními rukavicemi a pytlemi a rozhodli jsme se tu trochu uklidit. To byste nevěřili, co jsme všechno našli!
Odpadky v okolí nás štvaly už docela dlouho. Ze začátku na ně i děti upozorňovaly a pozastavovaly se nad tím, jak to tu někdo mohl vyhodit, vždyť to přece patří do koše. Postupem času to přestaly řešit, ale nás to ale štvalo pořád. Občas jsme něco sebrali, hlavně rozfoukané letáky, které byl někdo líný hodit do schránek. A trochu jsme čekali, že to někdo konečně uklidí. Ale nikdo se pořád nenacházel, až jsme se začali bát, že děti začnou křoví plné igeliťáků považovat za standard. Rozhodli jsme se proto, že počkáme, až bude trochu teplo a nebude pršet (tj. počasí ve Wuppíku fakt nepravděpodobné), a pokud ten binec do té doby někdo neuklidí, tak to uděláme my. Tato konstalace nastala minulý víkend. Strávili jsme tím dvakrát dvě hodiny a za tu dobu jsme nasbírali dobrých 20 pytlů odpadků včetně více než 50 skleněných lahví. Ty od alkoholu pochopíte, asi puberťácké párty, ale třeba od Bio olivového oleje, to nám fakt hlava nebere.
Kolem dětského hřiště před naším domem dominovaly papírky od bonbonů, které dětem odletěly do křoví. Občas jsme našli i nějakou hračku. Kolem křoví za domem to pak byly hlavně malé plastové pytlíčky, rozbité kusy hraček, pytlíky od chipsů a plechovky. Kousek dál, v hájku po cestě k vysílači, dominovaly skleněné lahve od piva a od tvrdého alkoholu. Na louce vedle hájku to byly zbytky silvestrovských rachejtlí a podél pěšinky opět papírky od bonbonů. Krásně je podle toho vidět, co lidé na těchto místech dělají. Vajglů bylo všude mrak, ty jsme ale v této fázi neřešili. Poté, co jsme realisticky uznali, že nezvládneme hned všechno, jsme se rozhodli uklidit to, na co musíme koukat, když někam jdeme. Útroby hlouběji v lese jsme si nechali na jindy.
Kromě samostatně pohozených odpadků jsme našli také několik pytlů s odpadky - v různém stádiu rozkladu. Jako by je někdo šel vyhodit do popelnice, ale cestou si to rozmyslel a radši je hodil do lesa. Třeba celý pytel vytříděných plastů. Další častý předmět byly plastové květináče. Chcípla vám kytka? Hlína je přece přírodní, tak co byste ji házeli do popelnice. Vysypat ji do lesíka je přece správné řešení. Jenom ten květináč tam jaksi nepatří, ale příroda si poradí, ne?
Louka nad lesíkem je místo, kam se chodí venčit psi. Psí exkrementy je potřeba sbírat. I když najde se bohužel i dost takových, co to nedělá. Ale kdyby vás někdo viděl, jak to nesebrete, byla by to ostuda. Co ale udělat s igeliťákem plným nechutného obsahu? Koš je moc daleko, šup s ním do křoví. Sbírat tyhle věci byl fakt hnus. Aspoň že nám dva pejskaři poděkovali, že je od nás pěkné, že tam takhle uklízíme.
Nejzajímavější úlovek měla Helenka. Ta našla ve křoví kabelku. Mokrou, špinavou, ale bylo jasné, že je kradená. Byla plná. Někdo z ní vzal evidentně jen peněženku a zbytek hodil do křoví. Helenka v ní našla, kromě jiného, i diabetickou průkazku s telefonním číslem, tak na něj zavolala. Kabelka patřila nějaké důchodkyni, která byldí v Cronenbergu kousek od Vendulčiny školy a kterou asi před měsícem okradli v blízkém obchodě REWE. Prý ještě zaplatila nákup a pak u auta zjistila, že kabelku nemá a vůbec neví, kde o ni přišla. Měla radost, že se kabelka našla. Sice byla většina věcí na vyhození, zámky už měla vyměněné, peněženka s doklady chyběla. Ale měla tam ještě starou malou peněženku po své mamince a kalendář s fotky vnoučat. Byla tak uplně dojatá, když ji Helenka kabelku předávala. A u toho si paní posteskla, jaké je to hrozné: "Co vy si o nás o Němcích teď pomyslíte? Jste tu na rok, manžel učí na univerzitě a po víkendech tady s dětma uklízíte odpadky. A ještě vidíte, jak se tu krade". Inu. My už jsme něco málo nacestovali. Neokradli nás ani v Asii, ani v Americe, ani na Blízkém Východě. Jen v Praze na Florenci ukradli před lety Helence batoh, tak měla pochopení...
V pondělí, když jsem šel s Vojtou do školky spodní cestou (tedy po ulici), tak jsem si říkal, že musíme uklidit i tam. Cestou ze školky jsem pak viděl pána s napichovátkem a kýblem, jak sbírá na ulici odpadky. Jupí, říkal jsem si, třeba aspoň na chodnících někdo uklízí. Jenomže když jsem se na totéž místo podíval o den později, množství odpadků se snížilo jen velmi nepatrně. Mýtus o německé pečlivosti tak dostal další trhlinu. V úterý se už zase objevily první papírky od bonbónů, ve středu se rozfoukaly letáky od schránek. Ale stejně máme radost, že jsme si tu uklidili. A děti ví, že akce "Ukliďme svět, ukliďme Česko" už nemusí být jen v dubnu, a že může být i v Německu :-)
Odpadky v okolí nás štvaly už docela dlouho. Ze začátku na ně i děti upozorňovaly a pozastavovaly se nad tím, jak to tu někdo mohl vyhodit, vždyť to přece patří do koše. Postupem času to přestaly řešit, ale nás to ale štvalo pořád. Občas jsme něco sebrali, hlavně rozfoukané letáky, které byl někdo líný hodit do schránek. A trochu jsme čekali, že to někdo konečně uklidí. Ale nikdo se pořád nenacházel, až jsme se začali bát, že děti začnou křoví plné igeliťáků považovat za standard. Rozhodli jsme se proto, že počkáme, až bude trochu teplo a nebude pršet (tj. počasí ve Wuppíku fakt nepravděpodobné), a pokud ten binec do té doby někdo neuklidí, tak to uděláme my. Tato konstalace nastala minulý víkend. Strávili jsme tím dvakrát dvě hodiny a za tu dobu jsme nasbírali dobrých 20 pytlů odpadků včetně více než 50 skleněných lahví. Ty od alkoholu pochopíte, asi puberťácké párty, ale třeba od Bio olivového oleje, to nám fakt hlava nebere.
 |
| Pohled do lesíka předtím, než jsme začali |
Kromě samostatně pohozených odpadků jsme našli také několik pytlů s odpadky - v různém stádiu rozkladu. Jako by je někdo šel vyhodit do popelnice, ale cestou si to rozmyslel a radši je hodil do lesa. Třeba celý pytel vytříděných plastů. Další častý předmět byly plastové květináče. Chcípla vám kytka? Hlína je přece přírodní, tak co byste ji házeli do popelnice. Vysypat ji do lesíka je přece správné řešení. Jenom ten květináč tam jaksi nepatří, ale příroda si poradí, ne?
Louka nad lesíkem je místo, kam se chodí venčit psi. Psí exkrementy je potřeba sbírat. I když najde se bohužel i dost takových, co to nedělá. Ale kdyby vás někdo viděl, jak to nesebrete, byla by to ostuda. Co ale udělat s igeliťákem plným nechutného obsahu? Koš je moc daleko, šup s ním do křoví. Sbírat tyhle věci byl fakt hnus. Aspoň že nám dva pejskaři poděkovali, že je od nás pěkné, že tam takhle uklízíme.
Nejzajímavější úlovek měla Helenka. Ta našla ve křoví kabelku. Mokrou, špinavou, ale bylo jasné, že je kradená. Byla plná. Někdo z ní vzal evidentně jen peněženku a zbytek hodil do křoví. Helenka v ní našla, kromě jiného, i diabetickou průkazku s telefonním číslem, tak na něj zavolala. Kabelka patřila nějaké důchodkyni, která byldí v Cronenbergu kousek od Vendulčiny školy a kterou asi před měsícem okradli v blízkém obchodě REWE. Prý ještě zaplatila nákup a pak u auta zjistila, že kabelku nemá a vůbec neví, kde o ni přišla. Měla radost, že se kabelka našla. Sice byla většina věcí na vyhození, zámky už měla vyměněné, peněženka s doklady chyběla. Ale měla tam ještě starou malou peněženku po své mamince a kalendář s fotky vnoučat. Byla tak uplně dojatá, když ji Helenka kabelku předávala. A u toho si paní posteskla, jaké je to hrozné: "Co vy si o nás o Němcích teď pomyslíte? Jste tu na rok, manžel učí na univerzitě a po víkendech tady s dětma uklízíte odpadky. A ještě vidíte, jak se tu krade". Inu. My už jsme něco málo nacestovali. Neokradli nás ani v Asii, ani v Americe, ani na Blízkém Východě. Jen v Praze na Florenci ukradli před lety Helence batoh, tak měla pochopení...
 |
| Asi tak třetina toho, co jsme nasbírali |
