Jak jsme zařídili byt přes eBay

Když se Němci stěhují, tak je zvykem byt kompletně vyklidit. Na tom není nic divného, tohle je běžné i u nás. Lišíme se ale v tom, co znamená „kompletně“. Německé „kompletně“ zahrnuje i kuchyňskou linku a v mnoha případech i podlahové krytiny. Ještě štěstí, že kachličky v koupelně zůstávají. Samozřejmě, že se odcházející a přicházející nájemníci mohou dohodnout jinak. Ale když se nedohodnou, nastává „kompletní“ vyklízení.

My jsme měli štěstí, že předchozí nájemníci si s sebou nechtěli brát kuchyň a rádi nám ji za 1000 EUR prodali. Stejně tak plovoucí podlahy jsme my i oni považovali za součást bytu. Dále jsme od nich odkoupili obývákovou stěnu, stůl, pračku, pracovní stůl pro Vendulku a komodu do dětského pokoje. Ale vše ostatní si s sebou odvezli.

A tak před námi stál úkol vybavit byt tak, aby se nám v něm ten rok dobře žilo, ale přitom to stálo rozumné peníze. K tomu v době informačních technologií slouží zejména dva pomocníci: eBay a Facebook Marketplace. Lidí, kteří se stěhují pryč a musí byt kompletně vyklidit je spousta, ne všichni si chtějí s sebou všechno brát, a tak nejsou výjimkou ani inzeráty typu „vše za euro, do neděle musíme vyklidit byt“. Při bližším pohledu sice zjistíte, že za euro jsou jen nějaké cetky, i tak se ale přes eBay dá byt vybavit poměrně levně a přitom pěkně.

 Prioritou číslo jedna byly postele a matrace pro děti a gauč. Ty Helenka zařídila už z Kostnice a tudíž jsme je mohli přivézt a smontovat hned o prvním víkendu. Pak následovala naše postel, šatní skříň a židle. Tím se dal byt považovat víceméně za vybavený. My jsme ale chtěli víc – větší gauč, konferenční stolek, skříňku do koupelny, myčku a věšáky do předsíně. Zkrátka, pokaždé, když se vybavení bytu někam posune, začnou nám vadit věci, které nám předtím nevadily. Takže možná dojde i na nějaká světla, která nahradí žárovky visící jen tak ze stropu.

 Nejlepší nákup byl bezpochyby gauč. Za 50 EUR Helenka koupila takový normální rozkládací gauč. Krásně červený, což bude ještě důležité, i když v danou chvíli nám to bylo jedno. Možná bychom radši fialový, ale ten se zrovna nenabízel. Po pár dnech mě kolega Norman poprosil, abych mu pomohl se stěhováním jeho nového gauče. Teda poprosil nejen mě, ale i Belu a Moritze, protože gauč byl opravdu čtyřmužný. Když nám pak večer poslal fotku svého nového gauče tvaru písmene L, který dominoval jeho obýváku, začali jsme si říkat, že ten náš gauč je možná trochu malý. Já jsem pak odjel na týden do Kostnice a mezitím se Helenka věnovala byznysu. Za stejných 50 EUR našla krásný velký gauč do L a ten červený prodala na eBay za 60. Z 50 bylo ale nakonec 40 a za červený gauč včetně pomoci s nakládáním jsme dostali 70. Prý bychom nevěřili, jak velký problém je sehnat červený gauč. Nevěřili. Ale ten šedý se nám líbí víc, hlavně když si uvědomíme, že nás vlastně ve výsledku stál jen 20 EUR (plus několik hodin hledání na eBay, domlouvání, dvě cesty autem na druhý konec města a namožená záda dědy Leoše). 

Ne všechno se ale podaří takhle skvěle. Nábytek se většinou kupuje rozmontovaný a těžko se dá zkontrolovat, že něco nechybí. A tak jsem při montování postele zjistil, že jeden díl chybí. Naštěstí se k tomu prodávající postavili čelem, uznali svoji chybu a tu jednu desku nám dovezli. Stejně tak jsem při montáži skříně zjistil, že mám všechny šrouby, jenom ne ty, kterými se přidělávají dveře. Takže jsme tu týden měli jen otevřené police, než se prodávající vrátil ze služební cesty a dodal nám šrouby.

Židle byly na první pohled skvělá koupě – 6 židlí za 20 EUR. Teprve doma jsme zjistili, že čalounění už bylo dost vytahané a člověk se při sednutí propadnul o hodně víc, než by mu bylo milé. A tak nám cena narostla o dalších 10,50 EUR, které jsme v Hornbachu zaplatili za 6 OSB desek přesně na míru. Jejich přidělávání na spodek sedací části bylo nakonec náročnější, než to původně vypadalo. Ale poté, co jsem začal pořádně používat kladivo, už to šlo rychle.

Zajímavá byla i demografická struktura lidí, od kterých jsme nakupovali. Typickým prodejcem byl Ahmed, Lech nebo Ivan. Od Němců máme jen šatní skříň a skříňku do koupelny, jinak všechno prodávali cizinci. (A my tento dojem nejspíš sami posílíme, až budeme za rok všechno zase prodávat.). Jak jsme totiž zjistili, Němci se s inzercí na eBay neobtěžují a věci rovnou vyhazují. I v Kostnici jsme občas narazili na krabici „Zu verschenken“ plnou skleniček, knížek nebo hraček. (A my sami jsme před odjezdem taky takovou na ulici nechali.)

Ve Wuppertalu dovedli systém vyhazování k dokonalosti. Jednou za 3 měsíce se koná Spermüll, kdy všichni na ulici vynosí to, čeho se chtějí zbavit. A zatímco dole v chudším Elberfeldu jsou ulice spíše plné odpadu, nahoře v Cronenbergu stojí zato se Spermüllem prohrabat. Děti tak mají koberec na hraní a spoustu hraček. A my 15 EUR za odrážedlo prodané na eBay. Dědeček by z nás měl radost. Jen tu sedačku na balkon jsme nestihli odvézt dřív než popeláři. V prosinci musíme být rychlejší J