Máme za sebou třetinu pobytu a tak si říkám, jestli by nebylo pěkné poslat do světa nějaké shrnutí toho, jak jsme si zvykli a co se tu od léta změnilo. Pár věcí by se našlo. Už jsme se docela usadili, byt máme zařízený, okolí prozkoumané. Wheb je v práci moc spokojený, já jsem už vyrazila za prvníma klientama a Vendulka je ve škole taky už mazák. Vypadá to, že už můžeme slavit Vánoce. Ale první dárek jsme dostali ještě před prosincem!
Vojta se dostal do školky...
To je největší novinka měsíce. Jak jsme zmiňovali v dřívějších příspěvcích, najít školku pro Vojtu se jevilo jako neřešitelné. Tak trochu jsme na začátku doufali, že se to do Vánoc všechno nějak usadí. A opravdu. Stalo se nemožné a z místní státní školky se odhlásilo dítě, jelikož se stěhuje pryč. Vojta je, stejně jako velká spousta dalších dětí, zapsaný v pořadníku. Sice "jen" necelého půl roku, ale protože už má skoro čtyři roky, tak se mu podařilo vyšplhat nahoru a mohl tak na volné místo nastoupit. Neuvěřitelné. Sice jsem z toho byla ze začátku taková nesvá, chudák si akorát zvykl u Tagesmutter a zase ho dáme jinam. Ale předčilo to mé očekávání.
Na začátku se ředitelka tvářila, že na prosinec mu ani neobjedná obědy, že stejně bude muset chodit domů už tak v jedenáct, z čehož mě málem kleplo. Snažila jsem se jim vysvětlit, že adaptační program už pro něj opravdu není potřeba, že už chodí do školky rok, ale byla nekompromisní. Mají tu v Německu své postupy a pravidla, a než bude moct zůstat až do konce, tak to bude trvat. No ale vzhledem k tomu, že se do školky těší a nešťastný byl jen tehdy, když musel chodit domů před obědem, tak se i učitelky ujistily, že týdenní adaptace byla dostatečná 😏 Vše se tak nakonec docela setřepalo a myslím, že je Vojta je historicky nejrychleji adaptované školkové dítě v Německu.
Od ledna navíc bude moct zůstat v celodenním režimu. Standardní německá státní školka je totiž jen do 14.30. A pak jsou ještě nějaká místa, který jsou do 16 hod, ale těch je málo. To se vezmou děti ze všech tříd a dají se do jedné, ale protože jsme oba zaměstnaní, a protože mají volno, tak nám "Ganz Tag" prošel. Snad se mu tam bude líbit i nadále, zatím to je super. Jeho největší kámoš je Ibrahíma, asi s ním nejvíc sdílí vášeň pro rytířské turnaje kdykoli a v čemkoli!
Máme tu krásný advent...
Na víkend za náma přijela na návštěvu Axie s Rájou a Maxem. Sice jsme jim mohli nabídnout jen upršené počasí a ani tu slibovanou Schwebebahn nezažili, ale zato jsme byli na adventních trzích. Ty ve Wuppíku byly takové normální, ale v neděli jsme vyrazili Lüttenbecku a tam to bylo fakt krásný. A abychom neměli jen Vánoční trhy, tak jsme si ještě opožděně dali Mikuláše. Vyrazili jsme historickou šalinou na vyjížďku, která v půlce lesa zastavila a přišel Mikuláš. Tak mu děti povykládaly, co si přejí k Vánocům, pohladili jsme si oslíka a zpátky v depu jsme to zakončili svařákem. Zkrátka, děti si o víkendu náramně pohrály s novým parťákem, a my jsme si zase jednou pořádně zapařili a zahráli na kytaru. Prostě príma víkend, děkujem!
Taky se nám ke konci roku hromadí školní besídky a vystoupení. Ve Vendiné třídě měli v pátek Vánoční večírek, bylo to moc pěkné. Venda je tam jako ryba ve vodě, jsme fakt rádi, jako školu jsme vybrali. Dokonce je Venda taky v "Ganz Tag" družině, takže ji vyzvedáváme o půl čtvrté, no je to oproti září dost úleva. A už se toho spoustu naučila. Nejen ve škole, jako u každého prvňáčka samozřejmě i u ní vidíme velké pokroky, ale i sociálně, komunikačně. Všichni obdivují, jak se mohla tak rychle naučit německy a my zase zíráme, že pochytí každou blbost, jako by klábosila s dětma doma. Víte, co si teď brouká celá třída? ... "Advent, Advent, die Schule brennt", aneb "máme advent, škola hoří", typická prepubertální kravina. Ale máme z ní stejně radost.
No a protože se blíží Vánoce, dali jsme se i do pečení cukroví. Perníčky jsme dělali už v listopadu, ale taky jsme je už snědli. Tak jsme se vrhli na linecké, sněhové placičky a aby toho nebylo málo, našli jsme si ještě jeden nový recept. Letos jsem si řekla, že Whebovy oblíbené střapáčky vynechám, protože mě k jeho složité zdlouhavé přípravě chybí naše společenství adventních kamarádek. No a tak jsem si vybrala, nevinně vypadající, Išelské koláčy. Jo to jsem ještě netušila, že si postupem s těma střapáčkama nezadají, jen mají místo kokosu ořechy 😃
Nejezdí Schwebebahn, ale už je tu konečně sníh...
Velké překvapení byla menší nehoda Schwebebahn, místní zavěšené šaliny, která se stala v půlce listopadu. Spadl zde kus kabelu z dráhy a než to všechno opraví a zkontrolují, tak to chvíli potrvá. Jediná vážná nehoda byla v roce 1993, což už nikdo nechce opakovat, takže to celé zavřeli a kontrolují. A tak se stalo, že naše hlavní atrakce města nefunguje. Vojta už párkrát prostestoval, že jsme mu slibovali jezdit Schwebebahnou z konečné na konečnou a pořád nic. Ale snad to do února spraví, Vojta plánuje velkolepou oslavu narozenin 😊
No a závěrem ještě k počasí. Čekali jsme, že tu bude tuhá zima. Ale ta prý přijde až někdy v únoru, takže na sníh jsme doteď jen čekali. Ale dnes to přišlo! Děti se tvářily, jako by ho viděli poprvé v životě, takovou radost jsme dlouho neviděli. Hned po snídani se dali do odklízení sněhu na balkoně a potom běželi ještě odhrnovat sníh ven. Takže jsme je na oběd trochu ohřáli a pak jsme šli hned bobovat na místní kopečky a stavět sněhuláka. Sice je toho sněhu vlastně jen trochu, ale ještě že je.
Vojta se dostal do školky...
To je největší novinka měsíce. Jak jsme zmiňovali v dřívějších příspěvcích, najít školku pro Vojtu se jevilo jako neřešitelné. Tak trochu jsme na začátku doufali, že se to do Vánoc všechno nějak usadí. A opravdu. Stalo se nemožné a z místní státní školky se odhlásilo dítě, jelikož se stěhuje pryč. Vojta je, stejně jako velká spousta dalších dětí, zapsaný v pořadníku. Sice "jen" necelého půl roku, ale protože už má skoro čtyři roky, tak se mu podařilo vyšplhat nahoru a mohl tak na volné místo nastoupit. Neuvěřitelné. Sice jsem z toho byla ze začátku taková nesvá, chudák si akorát zvykl u Tagesmutter a zase ho dáme jinam. Ale předčilo to mé očekávání.
Na začátku se ředitelka tvářila, že na prosinec mu ani neobjedná obědy, že stejně bude muset chodit domů už tak v jedenáct, z čehož mě málem kleplo. Snažila jsem se jim vysvětlit, že adaptační program už pro něj opravdu není potřeba, že už chodí do školky rok, ale byla nekompromisní. Mají tu v Německu své postupy a pravidla, a než bude moct zůstat až do konce, tak to bude trvat. No ale vzhledem k tomu, že se do školky těší a nešťastný byl jen tehdy, když musel chodit domů před obědem, tak se i učitelky ujistily, že týdenní adaptace byla dostatečná 😏 Vše se tak nakonec docela setřepalo a myslím, že je Vojta je historicky nejrychleji adaptované školkové dítě v Německu.
Od ledna navíc bude moct zůstat v celodenním režimu. Standardní německá státní školka je totiž jen do 14.30. A pak jsou ještě nějaká místa, který jsou do 16 hod, ale těch je málo. To se vezmou děti ze všech tříd a dají se do jedné, ale protože jsme oba zaměstnaní, a protože mají volno, tak nám "Ganz Tag" prošel. Snad se mu tam bude líbit i nadále, zatím to je super. Jeho největší kámoš je Ibrahíma, asi s ním nejvíc sdílí vášeň pro rytířské turnaje kdykoli a v čemkoli!
Máme tu krásný advent...
Na víkend za náma přijela na návštěvu Axie s Rájou a Maxem. Sice jsme jim mohli nabídnout jen upršené počasí a ani tu slibovanou Schwebebahn nezažili, ale zato jsme byli na adventních trzích. Ty ve Wuppíku byly takové normální, ale v neděli jsme vyrazili Lüttenbecku a tam to bylo fakt krásný. A abychom neměli jen Vánoční trhy, tak jsme si ještě opožděně dali Mikuláše. Vyrazili jsme historickou šalinou na vyjížďku, která v půlce lesa zastavila a přišel Mikuláš. Tak mu děti povykládaly, co si přejí k Vánocům, pohladili jsme si oslíka a zpátky v depu jsme to zakončili svařákem. Zkrátka, děti si o víkendu náramně pohrály s novým parťákem, a my jsme si zase jednou pořádně zapařili a zahráli na kytaru. Prostě príma víkend, děkujem!
Taky se nám ke konci roku hromadí školní besídky a vystoupení. Ve Vendiné třídě měli v pátek Vánoční večírek, bylo to moc pěkné. Venda je tam jako ryba ve vodě, jsme fakt rádi, jako školu jsme vybrali. Dokonce je Venda taky v "Ganz Tag" družině, takže ji vyzvedáváme o půl čtvrté, no je to oproti září dost úleva. A už se toho spoustu naučila. Nejen ve škole, jako u každého prvňáčka samozřejmě i u ní vidíme velké pokroky, ale i sociálně, komunikačně. Všichni obdivují, jak se mohla tak rychle naučit německy a my zase zíráme, že pochytí každou blbost, jako by klábosila s dětma doma. Víte, co si teď brouká celá třída? ... "Advent, Advent, die Schule brennt", aneb "máme advent, škola hoří", typická prepubertální kravina. Ale máme z ní stejně radost.
No a protože se blíží Vánoce, dali jsme se i do pečení cukroví. Perníčky jsme dělali už v listopadu, ale taky jsme je už snědli. Tak jsme se vrhli na linecké, sněhové placičky a aby toho nebylo málo, našli jsme si ještě jeden nový recept. Letos jsem si řekla, že Whebovy oblíbené střapáčky vynechám, protože mě k jeho složité zdlouhavé přípravě chybí naše společenství adventních kamarádek. No a tak jsem si vybrala, nevinně vypadající, Išelské koláčy. Jo to jsem ještě netušila, že si postupem s těma střapáčkama nezadají, jen mají místo kokosu ořechy 😃
Nejezdí Schwebebahn, ale už je tu konečně sníh...
Velké překvapení byla menší nehoda Schwebebahn, místní zavěšené šaliny, která se stala v půlce listopadu. Spadl zde kus kabelu z dráhy a než to všechno opraví a zkontrolují, tak to chvíli potrvá. Jediná vážná nehoda byla v roce 1993, což už nikdo nechce opakovat, takže to celé zavřeli a kontrolují. A tak se stalo, že naše hlavní atrakce města nefunguje. Vojta už párkrát prostestoval, že jsme mu slibovali jezdit Schwebebahnou z konečné na konečnou a pořád nic. Ale snad to do února spraví, Vojta plánuje velkolepou oslavu narozenin 😊
No a závěrem ještě k počasí. Čekali jsme, že tu bude tuhá zima. Ale ta prý přijde až někdy v únoru, takže na sníh jsme doteď jen čekali. Ale dnes to přišlo! Děti se tvářily, jako by ho viděli poprvé v životě, takovou radost jsme dlouho neviděli. Hned po snídani se dali do odklízení sněhu na balkoně a potom běželi ještě odhrnovat sníh ven. Takže jsme je na oběd trochu ohřáli a pak jsme šli hned bobovat na místní kopečky a stavět sněhuláka. Sice je toho sněhu vlastně jen trochu, ale ještě že je.
Žádné komentáře:
Okomentovat