Přelom ledna a února je ve škole ve znamení pololetního vysvědčení. V Německu je školní rok až do července, takže i pololetí tu mají trochu později. Je to sice den slavnostní, vyučování končí dříve, ale papír se známkami si ze školy odnášejí až třeťáci a starší. Prvňáci a druháci nedostávají nejen vysvědčení, ale ani žádné známky v průběhu. Jak to tedy v německém vzdělávacím systému funguje?
Předně je potřeba říct, že nic jako německý vzdělávací systém neexistuje. Školství si řídí každá spolková země sama, takže to, co platí v Severním Porýní - Westfálsku, může být v Bavorsku úplně jinak. A taky je potřeba říct, že máme opravdu štěstí, že Vendulka chodí do dobré školy. Pozitivní reference slýcháme ze všech stran a sami jsme se školou maximálně spokojení.
V září bylo ve Vednině třídě 18 dětí, teď už jich je 21. Střídají se u nich 2 učitelky - třídní mají na němčinu a výtvarku a druhá je matikářka a tělocvikářka. Na speciální předměty (jako je třeba hudební výchova nebo náboženství) mají i specializované učitele. Hned v září, v prvních dvou týdnech školy, bylo hlavním úkolem učitelek děti pozorovat, posoudit jejich silné a slabé stránky, zjistit, kdo si s kým rozumí, kdo se v čem jak chytá a udělat si trochu jejich osobnostní rozbor. Aby to bylo co nejobjektivnější, tak třídu rozdělili po 6 dětech a vždy měli část vyučování jen tento malý počet. Měli myslím i nějaké externisty, kteří jim pomáhali děti "diagnostikovat". Taky jsme na začátku školního roku všichni podepsali dohodu mezi školou, rodiči a žáky. Mimo jiné se v ní píše, že se děti nebudou dívat na televizi déle než 20 minut denně a že nebudou nosit do školy sladkosti.
Nejsme sice moc experti na pedagogiku prvního stupně ZŠ, ale vše co můžeme laicky posoudit nám z hlediska výuky připadá, že má fakt hlavu a patu. Metodicky nám to přijde velmi dobré, podobné knížky a pracovní sešity bychom taky bývali chtěli v první třídě dostat. Ve třídě to mají krásné, v přední části lavice a prostor na "hraní", ve třídě jinak sedí u stolů po čtyřech dětech. Ze začátku se učili u písmen odezírat ze rtů a ukazovat je prstama. Teď už umí skoro celou abecedu a počítají do dvaceti. A hlavně se nám líbí spousta mnemotechnických pomůcek a obrázků, podle kterých se orientují.
Protože označování tříd číslem a písmenem je nuda, má každá třída svého maskota. Vednina 1.B má havrana Rudiho. Obrázek havrana je na každé učebnici a děti všeobecně označují třídy pomocí těchto maskotů. Takže děti z družiny vědí, že Vendulka je z "Rudiklasse", ale 1.B vám žádné dítě neřekne. Nejdůležitější ale je, že každá třída má svého plyšáka, kterého si na víkend jedno dítě může půjčit domů, společně s jeho kronikou. Samozřejmě, že Rudiho všichni chtějí, takže každý pátek probíhá velké losování a spravedlivě se stěhuje. V pondělí je pořeba Rudiho vrátit a do pátku je pak potřeba přinést Rudiho kroniku, ve které přibudou fotky a zápis o tom, co o víkendu na návštěvě dělal.
Vendulka má štěstí nejen na školu, ale i na třídní učitelku. Frau Venn má cca desetiletou praxi, je to zástupkyně ředitelky a na škole je všeobecně uznávaná pro svoje schopnosti. Což má tedy i své stinné stránky, protože před Vánoci nafasovala do své třídy 2 sígry, kteří propadli ze druhé třídy. Zatím jsme si ale nevšimli, že by to Vendulčinu spokojenost se školou nějak narušilo, i když teda komentuje to.
Každý den se o velké přestávce (tzv. "Hofpause") chodí na dvůr. Protože provětrat mozek je opravdu důležité, počasí obvykle tuto aktivitu neohrožuje. Za první půlrok zůstali o Hofpause vevnitř jen jednou, a to tady prší docela často. Každý měsíc má taky třída lesní den ve WPZ (Waldpedagogischzentrum), což je taková místní Lipka. Lesní den je samozřejmě za každého počasí, děti si zahrají hry venku, učí se poznávat zvířátka a tak, prostě skautská klasika :-)
Ale není samozřejmě všechno jenom skvělé. To by nebyli Němci, aby nevymysleli nějakou byrokracii tam, kde to vůbec není potřeba. Školní družina a teplé obědy, které v Česku tvoří standardní příslušenství každé školy, v Německu rozhodně standardem nejsou. Na začátku školního roku to chvíli vypadalo, že Vendulka bude chodit ze školy už o půl dvanácté a bez oběda. Aby mohla zůstávat v družině do půl druhé (a dostat tam oběd), museli jsme doložit, že oba rodiče pracují. A aby se dostala do druhého levelu družiny (tj. do půl čtvrté), bylo potřeba se zapsat do pořadníku. V tomto pořadníku jsme byli první pod čarou a pár měsíců to vypadalo beznadějně. Nakonec se ale podařilo najít dítě, které bylo v druhém levelu družiny, ale narodila se mu malá sestřička, tak si ho máma chtěla vyzvedávat už o půl druhé. A tak si s Vendou místa vyměnili. Znovu jsme museli podepsat asi milion papírů, ale Vendulka je spokojená, že si může s kámoškama hrát na dvoře o dvě hodiny déle a hlavně ve druhém levelu družiny se dělají domácí úkoly, takže máme doma o starost méně. Ani v družině ale nemají teplý oběd všechny děti. Někteří, říká se jim Kaltesser, si vybalí svůj sendvič, zatímco Warmesser nafasují teplé jídlo.
To už jsme ale docela odbočili, pojďme se tedy vrátit k hodnocení. Děti nedostávají žádné známky. Mají v sešitech samozřejmě občas nějaké razítka se smajlíčkama, nebo nálepku. Ale známky jako takové se neřeší. Místo toho jsme ale dostali na třídní schůzce asi 3 listy slovního hodnocení. Opravdu vyčerpávající popis toho, co Vendulce jde a co ne. A hodnocení se týkalo nejen znalostí; paní učitelka ocenila třeba i to, že Venda po tělocviku sama pomáhá uklízet nářadí, pomáhá ostatním dětem, zapojuje se do všech aktivit atd. A kromě toho dostává v každém předmětu jednou za čas i grafické znázornění toho, jak daleko je na cestě ke splnění konkrétních výukových cílů. Takže třeba tady je Vendina matematika z prosince:
Že by to byla jednička, je asi jasné. Ale přitom úplně irelevantní. Daleko důležitější je vědět, co všechno už Venda umí a co je potřeba víc procvičovat. Takže informační hodnota pro rodiče je daleko větší. Když o tom tak přemýšlíme, tak rozdíl mezi tímto typem hodnocení a číselnou známkou je stejný, jako kdyby děti na vysvědčení místo známek z jednotlivých předmětů našli jen průměr. Například číslo 1,3 by dalo rodičům informaci, že dítě se učí docela dobře, ale každý je asi zvědavý na známky z jednotlivých předmětů. Tady jsme ještě o jeden level dál. Místo jednoho čísla, které průměruje míru dosažení jednotlivých učebních cílů, dostáváme informaci o každém učebním cíli zvlášť.
A nakonec - jak hodnotí školu Venda?
"Vendulko, co máš ve škole nejraději."
"Matematiku."
"Tak to seš asi po tátovi. A co máš nejmíň ráda."
"Religion."
"Religion? Co se ti na něm nelíbí?"
"Že tam furt děláme Jesusa."
Tak třeba to bylo jen nějaké momentální nastavení, přeci jen jde do druhé třídy v Brně na Cyrilometodějskou CZŠ :-) Tady jsme hlavně rádi, že ji to ve škole a v družině baví. Že má hodně kamarádů, německy mluví moc dobře a že se vlastně vyřešilo výborně snad všechno, čeho jsme se na začátku trochu obávali...
Předně je potřeba říct, že nic jako německý vzdělávací systém neexistuje. Školství si řídí každá spolková země sama, takže to, co platí v Severním Porýní - Westfálsku, může být v Bavorsku úplně jinak. A taky je potřeba říct, že máme opravdu štěstí, že Vendulka chodí do dobré školy. Pozitivní reference slýcháme ze všech stran a sami jsme se školou maximálně spokojení.
V září bylo ve Vednině třídě 18 dětí, teď už jich je 21. Střídají se u nich 2 učitelky - třídní mají na němčinu a výtvarku a druhá je matikářka a tělocvikářka. Na speciální předměty (jako je třeba hudební výchova nebo náboženství) mají i specializované učitele. Hned v září, v prvních dvou týdnech školy, bylo hlavním úkolem učitelek děti pozorovat, posoudit jejich silné a slabé stránky, zjistit, kdo si s kým rozumí, kdo se v čem jak chytá a udělat si trochu jejich osobnostní rozbor. Aby to bylo co nejobjektivnější, tak třídu rozdělili po 6 dětech a vždy měli část vyučování jen tento malý počet. Měli myslím i nějaké externisty, kteří jim pomáhali děti "diagnostikovat". Taky jsme na začátku školního roku všichni podepsali dohodu mezi školou, rodiči a žáky. Mimo jiné se v ní píše, že se děti nebudou dívat na televizi déle než 20 minut denně a že nebudou nosit do školy sladkosti.
Nejsme sice moc experti na pedagogiku prvního stupně ZŠ, ale vše co můžeme laicky posoudit nám z hlediska výuky připadá, že má fakt hlavu a patu. Metodicky nám to přijde velmi dobré, podobné knížky a pracovní sešity bychom taky bývali chtěli v první třídě dostat. Ve třídě to mají krásné, v přední části lavice a prostor na "hraní", ve třídě jinak sedí u stolů po čtyřech dětech. Ze začátku se učili u písmen odezírat ze rtů a ukazovat je prstama. Teď už umí skoro celou abecedu a počítají do dvaceti. A hlavně se nám líbí spousta mnemotechnických pomůcek a obrázků, podle kterých se orientují.
Protože označování tříd číslem a písmenem je nuda, má každá třída svého maskota. Vednina 1.B má havrana Rudiho. Obrázek havrana je na každé učebnici a děti všeobecně označují třídy pomocí těchto maskotů. Takže děti z družiny vědí, že Vendulka je z "Rudiklasse", ale 1.B vám žádné dítě neřekne. Nejdůležitější ale je, že každá třída má svého plyšáka, kterého si na víkend jedno dítě může půjčit domů, společně s jeho kronikou. Samozřejmě, že Rudiho všichni chtějí, takže každý pátek probíhá velké losování a spravedlivě se stěhuje. V pondělí je pořeba Rudiho vrátit a do pátku je pak potřeba přinést Rudiho kroniku, ve které přibudou fotky a zápis o tom, co o víkendu na návštěvě dělal.
Vendulka má štěstí nejen na školu, ale i na třídní učitelku. Frau Venn má cca desetiletou praxi, je to zástupkyně ředitelky a na škole je všeobecně uznávaná pro svoje schopnosti. Což má tedy i své stinné stránky, protože před Vánoci nafasovala do své třídy 2 sígry, kteří propadli ze druhé třídy. Zatím jsme si ale nevšimli, že by to Vendulčinu spokojenost se školou nějak narušilo, i když teda komentuje to.
Každý den se o velké přestávce (tzv. "Hofpause") chodí na dvůr. Protože provětrat mozek je opravdu důležité, počasí obvykle tuto aktivitu neohrožuje. Za první půlrok zůstali o Hofpause vevnitř jen jednou, a to tady prší docela často. Každý měsíc má taky třída lesní den ve WPZ (Waldpedagogischzentrum), což je taková místní Lipka. Lesní den je samozřejmě za každého počasí, děti si zahrají hry venku, učí se poznávat zvířátka a tak, prostě skautská klasika :-)
Ale není samozřejmě všechno jenom skvělé. To by nebyli Němci, aby nevymysleli nějakou byrokracii tam, kde to vůbec není potřeba. Školní družina a teplé obědy, které v Česku tvoří standardní příslušenství každé školy, v Německu rozhodně standardem nejsou. Na začátku školního roku to chvíli vypadalo, že Vendulka bude chodit ze školy už o půl dvanácté a bez oběda. Aby mohla zůstávat v družině do půl druhé (a dostat tam oběd), museli jsme doložit, že oba rodiče pracují. A aby se dostala do druhého levelu družiny (tj. do půl čtvrté), bylo potřeba se zapsat do pořadníku. V tomto pořadníku jsme byli první pod čarou a pár měsíců to vypadalo beznadějně. Nakonec se ale podařilo najít dítě, které bylo v druhém levelu družiny, ale narodila se mu malá sestřička, tak si ho máma chtěla vyzvedávat už o půl druhé. A tak si s Vendou místa vyměnili. Znovu jsme museli podepsat asi milion papírů, ale Vendulka je spokojená, že si může s kámoškama hrát na dvoře o dvě hodiny déle a hlavně ve druhém levelu družiny se dělají domácí úkoly, takže máme doma o starost méně. Ani v družině ale nemají teplý oběd všechny děti. Někteří, říká se jim Kaltesser, si vybalí svůj sendvič, zatímco Warmesser nafasují teplé jídlo.
To už jsme ale docela odbočili, pojďme se tedy vrátit k hodnocení. Děti nedostávají žádné známky. Mají v sešitech samozřejmě občas nějaké razítka se smajlíčkama, nebo nálepku. Ale známky jako takové se neřeší. Místo toho jsme ale dostali na třídní schůzce asi 3 listy slovního hodnocení. Opravdu vyčerpávající popis toho, co Vendulce jde a co ne. A hodnocení se týkalo nejen znalostí; paní učitelka ocenila třeba i to, že Venda po tělocviku sama pomáhá uklízet nářadí, pomáhá ostatním dětem, zapojuje se do všech aktivit atd. A kromě toho dostává v každém předmětu jednou za čas i grafické znázornění toho, jak daleko je na cestě ke splnění konkrétních výukových cílů. Takže třeba tady je Vendina matematika z prosince:
Že by to byla jednička, je asi jasné. Ale přitom úplně irelevantní. Daleko důležitější je vědět, co všechno už Venda umí a co je potřeba víc procvičovat. Takže informační hodnota pro rodiče je daleko větší. Když o tom tak přemýšlíme, tak rozdíl mezi tímto typem hodnocení a číselnou známkou je stejný, jako kdyby děti na vysvědčení místo známek z jednotlivých předmětů našli jen průměr. Například číslo 1,3 by dalo rodičům informaci, že dítě se učí docela dobře, ale každý je asi zvědavý na známky z jednotlivých předmětů. Tady jsme ještě o jeden level dál. Místo jednoho čísla, které průměruje míru dosažení jednotlivých učebních cílů, dostáváme informaci o každém učebním cíli zvlášť.
A nakonec - jak hodnotí školu Venda?
"Vendulko, co máš ve škole nejraději."
"Matematiku."
"Tak to seš asi po tátovi. A co máš nejmíň ráda."
"Religion."
"Religion? Co se ti na něm nelíbí?"
"Že tam furt děláme Jesusa."
Tak třeba to bylo jen nějaké momentální nastavení, přeci jen jde do druhé třídy v Brně na Cyrilometodějskou CZŠ :-) Tady jsme hlavně rádi, že ji to ve škole a v družině baví. Že má hodně kamarádů, německy mluví moc dobře a že se vlastně vyřešilo výborně snad všechno, čeho jsme se na začátku trochu obávali...
No, přemýšlím, kde udělali soudruzi na Gajdošce chybu.....
OdpovědětVymazatA proč se furt vymysli vymyšlené.
Tož ať se vám tam daří!!!